Jak jistě mnozí víte, manželovi se podařilo na dovolené ztratit snubní prstýnek. Utopil ho v bazénu. A já jak tak sedím nedávno u počítače, napadlo mne, napsat do Lanžova, že kdyby ho náhodou našli, tak.... Ani jsem na to moc nespoléhala, prostě to bylo jen kdyby. A ejhle. Dnes mi přišla SMS, že ho mají. A pak že se zázraky nestávají. Děkuji.
Dnes jsem byla na konverzační němčině, kterou pořádá Česko-rakouská společnost. Myslela jsem si, že to bude horší, když jsem 4 roky skoro nemluvila německy. Ale celkem jsem to zvládla, i když jsem chvílemi musela přemýšlet, jestli mluvím opravdu německy nebo holandsky.
Konečně jsem už skoro také dokončila kroniku, kterou jsem se uvolila pro Česko-rakouskou společnost vést. Od roku 2005 se o ni nikdo nestaral, tak jsem si trochu mákla. Teď už jen zbývá doplnit nějaké fotky a hlavně popisky a bude to hotové. Taky přemýšlím jak nalákat nějaké nové členy do Společnosti. V současnosti program ustrnul na schůzích, přednáškách a jednou ročně na zájezdu do Rakouska. Chtělo by to něco nového. Nápady by byly, ale nikdo, kdo by mi je pomohl realizovat.
10 let. Uběhlo to jako voda a už 10 let bydlím v Kroměříži. Vždy se najde nějaký důvod k oslavě a tento se mi zdál dost dobrý :-)) Glogloglo glogloglo glória ... Burčák byl výborný.
Nestihli jsme sice úplně všechno, ale přesto jsem udělala spoustu fotek. Fotky z dožínek, Přehlídky vojenských hudeb, výstavy patchworku i pohádky O Popelce najdete tady.
Jindy se mi zdá to naše náměstí hrozně prázdné, ale dnes mělo být nafukovací. Byla tam strašná spousta diváků. Člověk skoro ani nemohl projít.
Tento víkend snad abych se rozpůlila, nebo nejlépe rozčtvrtila. No řekněte sami, dá se to stihnout?:
29. –31.8. Mezinárodní vojenský festival hudeb – chodím se podívat každý rok, už od té doby co jsem se sem přistěhovala. Jediné, co teď musím oželet je večerní obrovský ohňostroj, ale třeba ho uvidím z okna :-)
30.8. tenisový turnaj Kmotr cup – Radek bude hrát a zároveň je taky trochu pořadatel
30.8. III. Kroměřížské vinařské slavnosti
30.8. II. Dožínky zlínského kraje 2008 – ty nemůžeme vynechat. Aby Lucinka neviděla okrojované „princezny“ ..... :-))
30.8. prodejní výstava patchworku (na nádvoří zámku)
31.8. divadlo pro děti – Popelka (hraje se v Podzámecké zahradě)
A máme tu další tenisovou sobotu. Tatínka opět uvidíme pouze na kurtu. Minulý celý víkend byl Šiler, zítra je Johnny cup (tenisový turnaj pro registrované i neregistrované pořádaný na počest Radkova bratrance, který zemřel při automobilovém neštěstí před 8 lety) a příští týden Kmotr cup. Bohužel má zítra pršet. Snad to nebude takový obrat jako minulý týden, kdy jeden den bylo 32 stupňů a další den pouze 12.
S Julkou jsme byly minulý čtvrtek na kotrole po 1 roce.
Julka měří 77 cm a váží 8850 g. Má pět zoubků a první krůčky udělala 14 dnů před svými prvními narozeninami. Mluví hodně, ale nesrozumitelně a první slovíčko nebylo máma ani táta, ale auto. Pro srování: Lucka měla v té době 74 cm a 9200 g a začínala srozumitelně mluvit.
Omlouvám se všem, kteří postrádali moji přítomnost na těchto stránkách :-)) Byli jsme 3 týdny mimo Kroměříž. Jeden týden jsme strávili u babičky a dědy v Podbřezí, potom jsme odjeli do kempu Lanžov a na návštěvu do Krásné a nakonec jsme se vrátli ještě na jeden týden k babičce a dědovi do Podbřezí. Ale všechno pěkně postupně, protože toho bylo opravdu moc. Jak se zdá dnes bude ten zápis obzvláště dlouhý.
Abych nezapomněla, musím poděkovat všem zalévačům, kteří se starali v době mé nepřítomnosti o mé květinky. Ztráty byly minimální. Děkuji.
V sobotu 9.8. 2008 se na kolonádě v Květné zahradě v Kroměříži konala výstava Prvního moravského patchworkového klubu. Skoro jsem ji nestihla, protože jsme přijeli ze Skalky v sobotu po obědě. Výstava se moc povedla - tedy až asi na tu dopolední průtrž mračen, která se prohnala Kroměříží, ale kterou jsme my naštěstí nestihli. Bylo tom k vidění spousta přehozů, dek, polštářků, tašek, ale i vánoční stromky, či dámské patchworkové kalhotky. Součástí výstavy byla i prezentace šicích strojů.
Ke své smůle jsem zjistila, že přímo z Kroměříže není nikdo, a tak stále hledám kamarádku z Kroměříže pro své občasné patchworkové bláznění.
2. - 9.8. 2008 Už druhý týden jsme trávili u babičky a dědy v Podbřezí. Tentokrát k nám bylo počasí o mnoho přívětivější a už nebyla taková zima. Bohužel foukal celkem silný studený vítr, tak jsem holky do bazénu moc nepouštěla, aby se ještě nenastydly. Tento týden už měl dovolenou pouze děda, a můžu říct, že Lucinka toho 100% využívala. Ráno si obléka šatky, nazula gumáčky a už pelášila za dědou ke králíčkům nebo na pole. Aby ani tento týden nebyl jen tak nudný, dostala Julka alergickou reakci na píchnutí (mnohonásobné) komárem a trochu nám otekla.
1. - 2.8. 2008 Jsme navštívili naše kamarády, kteří si postavili nový domeček ve vesničce s poetickým názvem Krásná. Krásný je domeček a krásný je i výhled z něho - přímo na Krkonoše. V plánu byla i návštěva Liberce, ale to bohužel nevyšlo, což je škoda. Z Krásné jsme se v sobotu prošli do Pěnčína, kde jsme navštívili kozí farmu. Pro děti to bylo opravdu něco i když trochu pršelo. Mají tam totiž spoustu zvířat, nejenom kozy. A protože tam mimo jiné vyrábějí i skleněné perle, pokoušela se nás naše malá Lucinka usmlouvat alespoň o malé korálky.
28.7. - 1.8. 2008 Kemp v Lanžově u Dvora Králové jsme si našli přes intenet. Radek nás trochu napínal, jakýmže autem pojedeme. Nakonec to ale dopadlo dobře a naše nové rodinné autíčko s námi už bylo na dovolené. Tím, že se Julka nemohla koupat, bylo jedno jestli tam bude bazén nebo přírodní koupaliště a tady bylo zkombinováno oboje. Byl tu bazén, ale napouštěn přírodní vodou. Měli jsme chatku a vedle ní postavený stan, tak aby se holky při večerním usínání nerušily. V chatce jsem spala já s Julkou a ve stanu řádila Lucinka s tatínkem. Počasí bylo bez chybičky, ani jednou nám nepršelo. Lucinka byla nadšená, že hned po snídani může skočit do bazénu, s mimochodem dost studenou vodou. A protože nám počasí přálo, koupali jsme se každý den.
19.7. - 28.7. 2008 První týden u babičky proběhl ve znamení dovolených. Babička si vzala dovolenou, aby si užila vnuček. Dovolenou měl i strejda Milan, u něho si nejsem jistá, jestli toho potom nelitoval :-)) On zvyklý na klid. A doma byla i Lukášova přítelkyně Lucka a samozřejmě prababička, která začátkem července oslavila své 93 narozeniny a o kterou se babička stará. Plný barák lidí. K tomu musíme přidat i občasné návštěvy mých kamarádek s dětmi a o klidu v domě se rozhodně mluvit nedalo. Navíc Julinka byla nadšená ze zvířátek (babička má psa Montyho a ještě tam pobíhalo koťátko tety Lucky) a proháněla je kde mohla. Jen počasí se moc nevyvedlo. Do čtvrtka bylo okolo 16 stupňů, což se mi zdá na léto trochu málo.
Málem jsme neodjeli na dovolenou, protože v sobotu si Julinka klekla na rozpálenou mřížku z trouby, kterou si babička odložila na zem. Využili jsme tak služeb rychnovské pohotovosti :-( ,a pak v pondělí jsme se tam stavovali ještě na převaz. Takže jak uvidíte na fotkách z dovolené (doufám že už zítra je Radek zkopíruje na stránky holek) je Julka tak trochu ovázaná.
21.7. 2008 Julinka oslavila svůj první rok. Je to už veliká holčička. Má pět zoubků, spoustu rozumu :-)) leze jako tryskomyš a začíná chodit. Tím že jsme odjeli, jsme její narozeniny museli slavit na etapy. V týdnu měla oslavu v Kroměříži a v pondělí na Skalce. Samozřejmě dostala dort a spoustu dárků.
Maminka Martinka taky slavila svůj svátek a dostala spoustu kytiček.
Mimo jiné jsme tu tento týden měli návštěvu z Nizozemska. Tentokrát se ubytovali v kempu Babí hora u Hluku. Znáte? Ne? Ani mě to nepřekvapuje, je to malý zastrčený kemp plný Holanďanů. Jak jsem se dozvěděla, Holanďani prý milují malé kempy. Když jsme tam byli my, stanovali tam pouze jedni Češi, kteří vypadali, že jsou tam spíš omylem.
S Klaasem a Ans jsme navštívili archeoskanzen v Modré a Velehrad. Moc se jim tam líbilo. V kempu jsme zůstali až do večera. Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, jak jsou Holanďané synchronizovaní :-)) Jedí přibližně ve stejnou dobu a pak si vytáhnou své kempingové židličky, tlustý román a čtou si.
Lodžie mi pomalu ale jistě zarůstá zelení. Měsíční jahůdky mají sice ještě travičkovou barvu, ale malá rajčátka nám už ozdobila nejeden salátek. Bylinky se rozrostly do té míry že začínám uvažovat, co s nimi. Včera jsem zalistovala v knížkách, abych objevila i něco netradičního, než co dělám obvykle - bylinkové octy a oleje, a trochu jsem se začetla. Výsledkem je, že mi na parapetu chladou 4 skleničky banánové marmelády. Chutná zajímavě, už jsme ji měli ke snídani. Běžně dělám i pesto, jenže letos jsem si nasela balkónovou bazalku a ta voní na mě příliš citrónově, takže letos asi budu bez domácího pesta, nebo že bych ho zkusila udělat z červené bazalky? Nezkoušel jste to už někdo?
Letošní rok je rokem levandule. Daří se jí nejen u mě na balkóně, ale když jdu po Kroměříži vidím ty velké fialové polštáře všude. Jen jí tu mám trochu moc 9 sazeniček, 4 fialové a 4 bílé, ale jsou překrásné i když jsem je už částečně ostříhala.
Taky přemýšlím co udělat s libečkem, trochu zmohutněl a já ho vlastně vůbec nemám ráda. Používám ho jen, když už jsou staré brambory, tak pár lístečků z libečku s nimi udělá zázraky, ale to je tak všechno.
Julinka už má po kontrole v nemocnici. Všechno je v pořádku, ani jsme tam nemusely zůstat, což mě opravdu potěšilo. Ještě stále mají plno. Večer ještě poslední antibiotika a je to. Snad se trochu vylepší i v jídle. Jí mi sice všechno ale v malých porcičkách.
Lucinka má obrovský zážitek, byla s babičkou a s dědou v ZOO v Lešné a nesmíme zapomenout na restauraci - Lucinka miluje restaurace. Moc se jí tam líbilo, všechna ta zvířata, i lidi kolem ..."Babičko, co to má ta paní v pupíku?" Otázka stíhá otázku. Naše malá treperenda se v roce naučila mluvit a od té doby nezavřela pusu. Asi bude po babičce :-)) skalecké :-))
Naše malá Julinka, to je malé háďátko. Skoro k neuhlídání. Chodit ještě neumí, ale už dokáze vylézt po skluzavce i po žebříčku na vyvýšenou postel v pokojíčku. Nejdříve jsem jí to zakazovala, ale vše marno, tak teď se jí alespoň snažím ukázat, jak nespadnout. Její oblíbené číslo je lézt po skluzavce nahoru (jde jí to jen když nemá ponožky) a ve 3/4 se jednou rukou pustí... a na mě jdou mrákoty. A to jsem obdivovala tetu Simonu, s jakým klidem zvládá Karolínku. "Simi, asi budu brzy volat." :-))Našemu králíčkovi Julince už také vyrostl čtvrtý zoubek.
Dnes měla Julinka nastoupit do nemocnice na 2 dny, aby jí byly provedeny kontrolní testy po zánětu močových cest. 10 min před nástupem mi volali, abychom nechodily, že nemají volná lůžka. Máme přijít zítra ráno a buď to bude provedeno ambulantně, nebo tam zůstaneme přes noc. Tak máme neplánovaně den volna, Lucinka zůstala spát přes noc u babičky, protože zítra jedou do ZOO Lešná.Co je nového? Je tu stále velké horko. V bytečku máme okolo 27 oC.
Julka už má třetí zoubek. Vyrostl jí nahoře a s velkou chutí ho všem ukazuje.
Nejoblíbenější věta Lucinky je momentálně "A potom budeme dělat CO??" Většinou to dopadne tak, že si přeříkáme plán na celý týden...."a až se vyspinkám, budeme dělat CO??"
Taky už máme dveře, jen ještě stojí uskladněné v ložnici, protože chybí panty, které se musí navařit.
Tento víkend jsme toho měli hrozně moc. V sobotu ráno odjel Radek s Lucinkou do Vyškova do aquaparku. Měli jsme z toho trochu obavy, protože Lucinka se velmi nerada potápí a vadí jí, když jí stříkne voda do očí, ale dopadlo to na výbornou a Lucince se to moc líbilo. Já s Julkou jsme zatím prošli zemědělskou výstavu v Kotojedech, kam také chodíme každý rok, podívat se na zvířátka. Odpoledne měl Radek tenisový turnaj na Bajdě a já s holkama jsme se byly podívat k zámku a do Podzámecké zahrady, (celý víkend byli různé akce, protože Kroměříž slaví 10 let do zápisu do seznamu UNESCO) cestou jsme potkali šermíře, exotické tanečnice i děvčata v krojích. Dopoledne tu jezdil historický vlak a večer potom byl ještě průvod a ohňostroj. Obě holky usnuly večer jak šípkové Růženky.
Taky se musím pochlubit svou bylinkovou zahrádkou. Už mi tam všechno nádherně voní. Všechno se to zelená. Aby ne, když mi Radek postavil takový bezva stojan. Bylinkám se tam daří.
Den dětí jsme oslavili tradičně. Byli jsme se podívat, co připravilo město Kroměříž na letišti. Každoročně je to ve velkém stylu. Houpačky, kolotoče, stánky, hudba, různé předváděčky, soutěže, zvířata... Byli jsme zvědaví, jak to dopadne, protože předloni jsme tam skoro ani nedošli. Na Lucinku tam byl příliš velký hluk. Vloni jsme došli až k indiánům. Ti velcí indiáni... těch se vůbec nebála. Pohodička, ale když nahlédla do týpí a zjistila, že tam jsou i malé děti převlečené za indiány... Tak ty nepřekousla. Museli jsme tam odtud utéci. Letos se zhoupla na houpačkách, koupili jsme perník, dokonce i na kolotoč chtěla jít (ten jsme jí ale zavrhli. Po jedné otáčce by chtěla dolů.) až do té doby než zahoukali hasiči. Spustila větší sirénu, než ti hasiči, že to nechce slyšet, a že chce jít domů. Tak jsme šli. Už to vypadalo, že to zamluvíme, když vtom se rozezněly sirény znovu a hasičská auta začala jedno po druhém velkou rychlostí opouštět dětský den. V dáli byl vidět hustý, černý dým. To u Bílan prokopli na stavbě dálnice plynové potrubí. A měli jsme námět na debatu na celý víkend.
Kontrola v nefroporadně dopadla dobře. Julka je už OK, ale ještě bude 6 týdnů brát sirupek a pak přijdeme na další kontrolu. Ještě jedna kontrola jí čeká asi tak za půl roku, kdy budou zjišťovat, jestli se infekce nedostala až do ledvin a jestli na nich nezůstaly jizvy.
Lucinčina oblíbená hláška je teď: "Mě to ruší!" A může to být cokoliv - auto venku, hodně světla, málo světla, ohňostroj... A včera mně málem došla má velká trpělivost, když jí večer rušily hodiny v pokojíčku (mimochodem, má je tam od té doby, co jsme se nastěhovali). "Raz, dva, tři, dobrou noc a už ani slovo."
Tak nás konečně pustili z nemocnice. A jak to všechno začalo? Minulé úterý začala mít Julka teploty. Mysleli jsme, že jí rostou další zoubky, protože i ten první se takto projevoval. Jenže ve středu se teploty vyšplhaly ke 40 stupňům a nechtěly klesat, nezabíral ani paralen ani zábaly. To už se mi zdálo moc a tak jsme spěchaly za panem doktorem, a ten nás poslal do nemocnice s podezřením na zánět močových cest - což se také potvrddilo. Mimoto zjistili u Julky také rotavirus, takže jsme na dveře dostaly cedulku s velkým nápisem IZOLACE. Malá dostala kapačku, protože měla průjem a zvracela, tak aby nebyla dehydratovaná. Taky dostala anitbiotika a něco proti horečce.
O Lucinku se celý ten týden na střídačku staral Radek a babička s dědečkem. Taky jsme si často volaly: "Maminko, já si myslím, že už budeš jako zdravá a můžeš přijít domů." :-))
Dnes nás čekala cesta do Havlíčkova Brodu k Sedláčkom. Už jsme je taky pár let neviděli, tak jsme se moc těšili. Z Brna jsme vyjeli ráno a zdrželi se až do večera. Děti řádily, že jsme skoro ani neměli čas si popovídat. Teta Simona se těšila, že si holčičky vyfotí, ale Julka jí trochu rušila kompozici. Neustále utíkala, ale protože teta je šikovná podařilo se jí přesto pár pěkných snímečků (když si kliknete na fotečku, uvidíte i další fotečky tety Simony).
Lucka už zvládá cestování autem dobře. Je sice pod kinedrylem, ale už nemusíme každou chvíli zastavovat a Julka je zatím bezproblémová. Tak jsme bez problémů dorazili zpět domů.
Do odkazů jsem přidala stránky Karolínky Sedláčkové a její bezva rodinky.
Tentokrát jsme obšťastnili návštěvou strejdu Jirku v Brně. Dokonce jsme tam i nocovali. Jen Lucinka byla trochu nedůvěřivá "To budu spát v kuchyni???" Strejda má totiž 2+kk a v pokoji jsem spala já s Julkou. Odpoledne jsme se byli podívat v oboře na zvířátka. Jenže kromě divokých prasátek byla všechna schovaná, ale jinak to byla pěkná procházka. Dívali jsme se s divočákem z očí do očí, sice přátelsky vrtěl ocáskem, ale ještě že tam byl ten plot, byl to pořádný kousek.